Ochutnávky vín 2018
20. 12.
čtvrtek
Vánoční degustace na Vinném Újezdě 19,
REZERVACE VÍCE

Kalendář akcí

13. VÝROČÍ ZALOŽENÍ VINNÉHO SKLEPA ÚJEZD 19 - VÍNOMILOVA SONDÁŽ


13. VÝROČÍ ZALOŽENÍ VINNÉHO SKLEPA ÚJEZD 19 - VÍNOMILOVA SONDÁŽ

APOŠTOLSKÁ

Třináctka prý není šťastné číslo, ale v případě naší oslavy to znamená jediné – třináctileté setrvání našeho přítele Dana v prostorách Vinného Újezdu. Třináct let nás seznamuje s kulturou vína. Vinařství oproti jinému byznysu v sobě obráží téměř křesťanskou morálku – zahrnuje v sobě úctu k půdě, respektuje charakter krajiny a zdůrazňuje pracovitost, skromnost a um vinařů. Tohle všechno je zakleté do jediného slova s až alchymistickým podtextem – terroire. Pokud bych chtěl v sobě hledat nějaký „terroire“, tak je už možná zaklet do těchto klenbových prostor, kde je mým apoštolem náš přítel Dan. Ve vinařské činnosti lze spatřovat hodně z desatera, ostatně byli to převážně mniši, kteří se postarali o renesanci vinařské řemesla, jež po pádu Starého Říma na pár století potemnělo. I když po požití vína se často na desatero zapomíná a mužské ego s přívalem serotoninu a testosteronu baží po jediném: „Víno, zpěv a ženy.“ Možná i to je dnes „ohrožené“, ale o tom třeba za deset let, pokud mi tyto tři pojmy budou stále tak blízké a Vinný Újezd bude stále nést „vinu“ za to, že jsem zase dorazil.

Třináctý rok v podnikání může být nebezpečný. Těch „pro“ a „proti“ se za tu dobu může nakumulovat tolik, že hrozí výbuch. Něco podobného hrozilo třeba Apollu 13. Ale dopadlo to dobře a posádku se podařilo dopravit živou zpět na Zemi. Přestože Apollo 13 nesplnilo zadaný úkol, stal se jeho let legendou. Jsem si jist, že pokud by Danova třináctiletá práce z nějakých důvodů vybuchla - což zatím nehrozí - tak… Šlo by tam dopsat cokoli, ale mě teď napadá: „Zhroutil by se nám kousek našeho světa.“ A to není málo. Zatím se řídícímu Danovi daří i Vínomila dopravit živého vždy zpět k jeho počítači. I když u toho trpí.

Stejně jako v loni mě jako první přivítal Zelí. Tentokrát byl v o něco lepší formě a opět mi vnutil sklenku bílého (jižní Rhôna), ale k mé neradosti mně a Rosťovi nastínil, že druhý Rosťa se tu dlouho neukáže, protože dočasně sedí v jiném domově, z něhož nejsou návštěvy vinoték povoleny. Bručí… Až teď jsem si uvědomil, jak je toto slovo roztomilé. Jako by se bránilo nějakému negativnímu významu. Možná se to stane Rosťovou 13. komnatou, o které mi doufám brzo při víně leccos ještě prozradí. Pevně v to věřím a tímto ho zdravím. Konečně dostávám od našeho přítele Dana víněnky a jdu „pracovat“.

Přemístím se ke španělským vínům, kde ochutnávám se svatojakubským poutníkem, panem Velkoněmcem, sklenku ze španělské oblasti Rioja, především z vinařství Bodegas Altanza či z katalánského vinařství Costers del Sió. „Tohle je po dlouhé době má první sklenka, prozrazuje mi pan Velkoněmec. Oceňujeme směsku z odrůd Garnacha, Cabernet Sauvignon a Tempranillo. Porovnáme ročníky 2016 a o rok starší. Kolega si vybavuje vína z Katalánska ještě z dob, kdy ve Španělsku žil a trénoval tam hokej. Nepotěšil mě svou nedávnou zkušeností s protonovou terapií, ke které jsem měl před pár lety také blízko. Ale náš poutník je velký bojovník – každé ráno si zavelí: „A jde se dál.

Ke španělskému stánku se pak kvůli srovnávání několikrát vrácím. Baví mě jej porovnávat zvláště s VIP stánkem, kde uvízl programátor Jiřík se svými kamarády. Postěžuje si, že mu dnes vína z Burgundska nebo Bordeaux moc nechutnají. Loni jsme si vyměňovali sklenky. Já mu dával ochutnávat jižní Rhônu, on mně drahé Bordeaux. Naoko se rozčiloval, že mám za dvě víněnky lepší vína než on. Požádám Janíka, aby mi poradil, které VIP víno zvolit. Bezděčně na vystavené lahve ukáže, něco prohodí o drsnosti předešlého, ale nejraději by mi řekl něco ve smyslu „poraď si sám“, protože k takovým vínům je nejvíce zapotřebí individuální přístup. Sdílnější je hrabě Tadeáš, který tu je po dlouhé době se svou manželkou. Zatímco on chodí na ochutnávky, paní doktorka většinou pobývá na nějakých sympoziích po celé Evropě. Dává mi ochutnat své Bordeaux a zdá se mi výtečné. Značku vinařství nezkoumám – každý v něm může najít své tajemství. Z tohoto pohledu musím konstatovat, že se programátor Jiřík ne zcela zotavil a s víny se neumí tak ztotožnit jako dříve. Ale v tomto třináctém roce Vinného Újezdu mi udělal webové stránky a blog (http://www.rostislavsarvas.cz), za což mu tímto děkuji, ale nemenší dík patří slečně Kočičce – nebýt její počáteční aktivity, nebylo by této věty. Opět se vracím ke španělskému stánku, tentokrát vychutnávám směsku Garnacha a Cabernet Sauvignon, kterou mi nalévá velmi ochotný pán.

Potkávám Jitku a jejího kamaráda Iva. Nemá tu však co pít, žádný vinný mošt na obzoru. Ivo druhým rokem abstinuje a já opět nevím, zda ho litovat nebo mu závidět. Z nemilého rozporu mě dostává stánek vín z jižní Rhôny. Po dvou letech se tu setkávám s Martinem Severou. Postrádám jeho mladou přítelkyni, kterou jsem po jeho boku pravidelně vídával, a i v tomto případě jsem nevěděl, zda mu závidět nebo ho litovat (spíše jsem mu záviděl). Výmluvně pokrčí rameny – třicetiletý věkový rozdíl mluví za vše. Ale z jeho vět se nedokážu zbavit dojmu, že k sobě stále tak nějak patří, takže pokud bude chtít dát průchod dalšímu evolučnímu dění, bude jí muset sehnat ženicha. Martina obdivuji, že už v těchto březnových dnech jezdí na kole a vůbec s jakou grácií se potýká s životem.

Objevuje se i paní Hanička. Sama se věnuje svému vínu. Je až dojemné se na ni dívat. Vloni jsem jí doporučil bílé z jižní Rhony a dnes si jej připomíná. Minule jsem od ní sklidil za svou přílišnou věrnost svému jménu káravý pohled, takže si teď dávám pozor, abych jí po tom kolečku španělských, italských, německých a francouzských vín uchránil před svou „vřelou“ přítomností. Ale jak Hanička u vína o čemsi přemítá, vybavím si, že při těchto výročních ochutnávkách bilancuji předešlý rok. Co mě v něm upoutalo ať kladně či záporně?

Volby. Třeba v Katalánsku, z něhož dnes ochutnávám vína. Bojuje za svou samostatnost, ale je to takové prázdné mlácení slámy. Politické klima současného Katalánska má na svědomí především fotbalový klub Barcelona. Vše změnil v roce 1974 příchod slavného nizozemského fotbalisty Johana Cruyfta. Tehdy Barcelona vyhrála na půdě nejslavnějšího španělského klubu Real Madrid 5:0. „Pro duch katalánského národa udělalo těchto 90 minut hracího času víc než generace několika politiků,“ napsal tehdy New York Times. Úsilí o nezávislost způsobuje obrovsky bohatému klubu zapeklitou otázku. Pokud se Katalánsko osamostatní, nebude Barcelona hrát ve španělské lize. O vymazání FC Barcelony ze španělské soupisky nestojí ani jeho největší rival Real Madrid. Můžeme se těšit na souboj fotbalového byznysu s katalánskými politiky a jejich voliči, kteří kvůli své naduté hrdosti záměrně až komicky opomíjí ve svých dějepisech svou španělskou historii. Je to podobně nabobtnalé jako hodnota bitcomu, jehož kurz vloni vyvolával nemalé pozdvižení. Tuhle kryptoměnu vymyslel v roce 2008 nějaký Japonec. Podle božího ekonoma Tomáše Sedláčka má potenciál být globální měnou – nový zlatý standard pro digitální dobu. Fakt je boží, dokonce se podle nějaké německé instituce spolu s Kunderou řadí mezi sto myslitelů, kteří ovlivňují tento svět. Do května roku 2010 nebylo o bitcoinu prakticky vůbec slyšet. Někdy v té době se uskutečnila vůbec první platba pomocí bitcoinů, za kterou si jeden z těžařů koupil dvě pizzy. Za kousek žvance zaplatil 10 tisíc bitcoinů.  Za rok se jeho hodnota vyšvihla na 30 dolarů za kus. Zlomový byl rok 2013 – 1 000 dolarů za kus. Následující roky však nebyly pro tuto měnu vůbec příznivé, spadl i na 150 dolarů. Na konci minulého roku cena jednoho bitcoinu překročila 20.000 amerických dolarů. V tuto chvíli je jeho hodnota něco přes 8.000 dolarů. Asi nebudu sám, kdo si říká: „Vymknuti z kloubů šílíme.“  Tenhle shakespearovský bonmot je příhodný i na poslední volbu současného prezidenta. Jeho zarytí odpůrci a zarytí fandové… A do toho ten klaunský mluvčí pána Hradu. Obě strany vidí v tom druhém táboru Jidáše. Pokud vnímám Česko jako složení těchto dvou „odrůd“, tak tohle víno bych pít nechtěl. A taky nepiju. Jako někdo přichází o panenství, tak já celkem záhy přišel o vlastenectví. „Smrádek, ale teplíčko.“ Kdybych tohle napsal na naši vlajku, asi bych si pěkně zavařil. Ostatně minulý rok byl v dějinách svého měření nejteplejší. A bude ještě tepleji…

V souvislosti s třináctkou si vybavuji ještě Večeři Páně, kdy Jidáš jako třináctý apoštol údajně zradil Ježíše. To se o našem přítelovi Danovi říct nedá. A potkal on za těch třináct let nějakého Jidáše?

Tak Jidáše, tak jak ho vnímáme, jsem nepotkal, ale pár Jidášků se mi do cesty dostalo. Ale možná je to tím, že jsem si naučil krýt vždy záda a žádného Jidáše si nepustil k tělu.

A vytvořila se za těch třináct let nějaká Danova třináctá komnata?

„Absolutně ne. Snažil jsem se za těch třináct let stále zlepšovat a svou práci pojímat jako poslání, což mi přinášelo spíše povznášející pocity, než že bych se před ním musel ukrýt do nějaké třinácté komnaty. Na to nebyl ani čas.

A v co po těch třinácti letech stále věří?

„Věřím v to, že má cesta za vínem zatím dává smysl a že mě stále obohacuje. A věřím v terroire, jehož součástí jsou duše vinařů. A těch, kterým opravdu věřím, potkávám čím dál víc. A musím věřit, že se lidé ke mně budou stále rádi vracet, jako je tomu třeba dnes.

A stále věří v odrůdu Ryzlink rýnský?

Tahle víra se u mě stále umocňuje. A nejen u mě. Před třinácti lety se nás na ochutnávce sešlo pět lidí, dnes musím takové ochutnávky opakovat, takže se nás sejde i sedmdesát.

Nemalou zásluhu na tomto úspěchu má fešák Jiří (náš číšník), jehož úsměv má ráda třeba paní Renata a slečna Kačenka (Vínomilova korektorka). Nejsou tu třináct let, ale už jsou neodmyslitelnou součástí úspěchu, kterou Vinný Újezd sklízí. Pojí mě k nim vděčné pocity.

Probíhá tombola. Právě v ní je také skrytá již zmíněná fantazie a naděje. Nikdy se má fantazie při ní nenaplní. Nejlepší skvosty vyhrávají nějaké mladé holky, které evidentně o vínu moc neví, což se nezamlouvá znalkyni vína Jitce, protože: „Ty bosorky si to vůbec nezaslouží! Za rok na tom budou třeba lépe. „Bosorkám“ tu cestu za vínem přeji a doufám, že i za rok napíšu…

Váš Vínomil Dorazil.




Publikováno: 07. 04. 2018

 
© Vinný Újezd 2009 tvorba www stránek emocio
Rezervace Registrace
Facebook Vinný sklep Újezd
Vinn jezd Vinn jezd Vinn jezd Vinn jezd Vinn jezd